Její otec Jaroslav Hudeček v současné době vede házenkářky Poruby. Dříve stál taky na lavičce karvinského Baníku i mužské reprezentace. Taky Lucie Hudečková se dala na házenou, kterou hrála za Karvinou asi 25 let. Posledních patnáct let je trenérkou místního Sokolu.
Kdy jste se k trénování dostala?
Musím říct, že trénování mě moc nelákalo. Učila jsem děti ve škole a představa vidět děti ještě odpoledne, tak to fakt ne.
Kdo vás tedy k trénování přivedl?
K trénování jsem byla přemluvena spoluhráčkou Orkou, která tehdy rozjížděla dívčí házenkářskou třídu na ZŠ Dělnická v Karviné. Ona mě ukecala na trénování školkových dětí, což bylo moc fajn. A pak už jsem pokračovala u minižaček a chytlo mě to.
Působíte celou dobu jen v Karviné?
Ano. Nejsem typ, který vydrží dlouho bez rodiny.
Trenérem je i váš otec. Mluvíte spolu o házené často?
Až moc. Hodně mi pomáhá z taktického hlediska. Je brutální optimista. Naučil mě, že každou prohru si mám zpracovat a v tréninku vylepšovat.
V čem se házená za poslední roky nejvíc posunula?
V rychlosti a síle. Kdysi jsme se stačily po góle radovat a teď už to tak často ani nejde. Totéž platí pro střídání obrana a útok. Což se mi zase na druhou stranu líbí. Házenkář má být komplexní.
V čem se házená nejvíc změnila?
Za naši doby se vůbec nehrála hra bez brankáře, i když to už bylo napsané v metodikách.
Jak je na tom v současné době dívčí a ženská karvinská házená?
V našem klubu máme týmy od minižaček do mladšího dorostu. S ženami je to celkem složité. Odcházejí do vyšších soutěží, studovat pryč a mají pracovní povinnosti, proto jsme museli tento rok po dlouhé době ženy na jaro odhlásit.
V Karviné působí taky mužský Baník. Je to výhodou i pro vás, že je o házenou ve městě zájem?
Celý klub samozřejmě Baníku fandí. Mladší žákyně s nimi hrají přátelská utkání.
Je dneska těžké přivést dívky k házené, nebo o ni mají zájem?
Děvčata mají o házenou zájem. Musíme však provádět nábory na školách, účastníme se městských akcí, kde máme stánek. Musíme být vidět.
Co pro vás bylo nejsilnějším házenkářským zážitkem?
V hráčské kariéře utkání Českého poháru se Slávií Praha. V trenérské kariéře to bylo první místo na olympiádě dětí a mládeže.
A je nějaký moment, který byste nejradši vymazala z paměti?
Ne. I špatná zkušenost je zkušenost, která vás posouvá dále.
Jaká jste trenérka? Přísná?
Tak to je otázka pro mé hráčky.
Co vám u házené udělá největší radost?
Radost dětí ze sportu a z kolektivu, přátelské vztahy s trenéry.
A naopak, co vás dokáže rychle naštvat?
Když někdo něco nedělá naplno.
Kromě házené, čemu se věnujete? Jaké máte zájmy?
Posilovna, posezení s kamarády, seriály na Netflixu. Občas hory, taky kolo.
A kde pracujete?
Pracuji na základní škole Slovenská, jako učitelka matematiky a informatiky.