Náš kraj vyprodukoval už spoustu kvalitních házenkářských rozhodčích. O slovo se navíc začíná hlásit nová mladá generacenapříklad Sebastian Somsi.

Jedním z mladých rozhodčích, který má hodně zajímavě nekročeno, je sedmnáctiletý Sebastian Somsi. Ten momentálně hraje nejvyšší dorosteneckou ligu za Frýdek-Místek, zároveň ale házenou píská a sbírá důležité zkušenosti. Ty načerpal i na nedávném celostátním kempu výběrového družstva starších žaček v Nymburce.

Co vás k pískání házené přivedlo? Kdy jste se k tomu dostal? 

O licenci jsem začal uvažovat, když si ji udělal můj starší spoluhráč. Když nám pak asi rok zpátky přišla informace o konajícím se semináři k získání licence, zeptal se mě můj spoluhráč, jestli to s ním nechci zkusit. Řekl jsem si, proč ne.

Co vás na tom stát se rozhodčím láká? 

Můj celkový vztah k házené. Nevím, jestli mám parametry na extraligovou házenou a rozhodčí je pro mě asi nejlepší volba, jak s házenou definitivně neskončit. Trénování mě zatím neláká.

Stále ještě studujete – čemu se věnujete? A jak stíháte pískání spojit se školou? 

Studuji obchodní akademii ve Frýdku-Místku. Jelikož máme každý den tréninky a o víkendech mám zápas nebo pískám, tak moc náladu na učení nemám. Občas si na to čas ale najít musím.

Co se týká pískání, jaké máte ambice? Kam až byste to chtěl dotáhnout?

Mé ambice jsou poměrně velké. Můj hlavní cíl je se dopískat do české extraligy. Rád bych si písknul i mezinárodní soutěže, ale to je ještě velmi dlouhá cesta a spousta práce.

Podíval jste se na celostátní kemp výběru v Nymburce. Co jste tam pilovali? Jak to probíhalo? 

V Nymburce nás měli na starosti dva zkušení rozhodčí – Martin Zych a Petr Směja, kteří nám předali hodně svých zkušeností. Kemp byl rozdělený na dvě části, teoretickou a praktickou. Při teoretické části jsme hlavně rozebírali různé zápasy a kuriózní situace v nich. Následně jsme o nich mezi sebou diskutovali. Praktická pak obsahovala pískání turnaje výběrových družstev starších žaček, kde nás sledovala zmíněná dvojice a dělala si poznámky. Všechny zápasy se točily na kameru a ty jsme pak společně probrali na učebně. Asi nejvíce jsme se zaměřovali na takzvaný body language – ten hraje u rozhodčích velkou roli.

Patříte mezi mladé rozhodčí, dokážete si ale mezi hráči srovnat respekt?

Myslím si, že to není velký problém. Pro rozhodčího je důležité pískat svědomitě, stát si za svým a nedát na sobě znát nějakou nejistotu. Pak ten respekt má.

Zažil už jste na hřišti, nebo i mimo něj, nějaké vyhrocené momenty?

Zatím se mi to docela vyhýbá. Snažím se držet takovou linii, aby k nim nedocházelo. Samozřejmě, že se někdy z tribuny ozve nějaký ten zapálený rodič hráče, ale kdybych si z toho měl dělat hlavu, tak už asi nepískám.  

Jak se u nás vůbec s mladými rozhodčími pracuje? Máte dobré základy? 

V Moravskoslezském kraji je hodně zkušených rozhodčích, takže se vždy snažím něco pochytit od nich, a to i když jsem zrovna v roli hráče. Velmi dobrým základem byl pro mě zmíněný kemp v Nymburce. Ze zkušeností, které jsem tam nabral, se bude určitě odvíjet moje kariéra. Nymburkem to všechno začíná.

Pokud nejste ve škole nebo na házené, čemu se věnujete? 

Celý můj život se točí jen kolem házené, takže volného času moc nemám. Když už ho mám, tak si zajdeme se spoluhráči zahrát třeba fotbálek nebo šipky.

Web spravuje Webklient