Hvězdou týdne jsme tentokrát vyhlásili dvanáctiletou Julii Horsinkovou z týmu mladších žaček Karviné. Ta dala během uplynulého víkendu 19 branek, předtím se prosadila i ve starší kategorii.
S mladšími žačkami jste porazily Porubu. Jak těžký zápas to byl?
Porubu jsme porazily už na podzim, proto jsme doufaly, že to zvládneme i teď. Poruba nás ovšem překvapila svou bojovností a skvělou obranou. I když jsme po celou dobu vedly, měly jsme co dělat, ale byly jsme o krok napřed a dotáhly to do vítězného konce.
Naopak s Novým Jičínem jste prohrály. Byl soupeř lepší?
S Novým Jičínem jsme sice prohrály, ale vlastně vyhrály, protože Nový Jičín proti nám nasadil své nejlepší kluky. Ti hrají svou ligu mladších žáků, jeden z nich hraje za starší žáky. Bohužel se fyzická síla kluků nedá srovnat s tou dívčí. Tito dva hráči nám nastříleli 18 branek z celkových 24. Proto si myslím, že soupeř nebyl lepší, podle slov našich trenérů jsme vítězkami my.
Vy jste dala za víkend celkem 19 branek. Měla jste z toho radost?
Byla jsem z toho nadšená. Nečekala jsem, že se mi bude takto dobře dařit. Ovšem nikdy to není práce pouze jednoho hráče, ale celého týmu, protože házená je týmový sport. Měla jsem také spoustu technických chyb a nastřelených tyčí, tím jsem poslední dobu známá. Ale chybami se člověk učí.
Byl zápas proti Porubě tím nejlepším, který jste letos odehrála?
Patří do jednoho z mých nejlepších za posledního půl roku. Na začátku podzimní sezony jsem si hned při prvním zápase zlomila prst a musela jsem na operaci. Byla jsem mimo skoro celou podzimní sezonu a návrat zpět byl opatrný. Pořádně jsem se rozehrála až na ČSPL, kde jsem v posledním kole v Polsku nastřílela ve čtyřech zápasech celkem 26 branek.
Předtím jste se prosadila i v týmu starších žaček. Je to velký rozdíl oproti kategorii, za kterou hrajete?
Určitě tam nějaký rozdíl je. Holky jsou silově i technicky jinde, než mladší žačky. Je těžší projít obranou, ale i přesto jsem našla možnost a prošla jsem.
Posouvají vás zkušenosti ve starších žačkách dál?
Rozhodně mě dále posouvají. Hlavně jsem ráda, že mě trenérka starších žaček Lucie Hudečková bere na zápasy a já tak můžu nabírat nové zkušenosti.
Házenou hrál i váš táta. Byl to on, kdo vás k tomuto sportu přivedl?
Ano, právě taťka byl ten, kdo mě k házené přivedl, když jsem se rozhodovala, jaký sport dělat. Povídal mi o tom, jaké to bylo, když hrál, proto jsem se rozhodla to ve svých sedmi letech zkusit. Teď je mi 12 a stále mě to baví. Mamka házenou nehrála, ale moc ji baví. Udělala si trenérskou licenci C spolu s taťkou, jezdí spolu na různé semináře a stále se snaží zdokonalovat. Často mám doma od obou přednášky, co a jak děláme špatně, a v čem je třeba se zlepšit.
Máte nějaký házenkářský sen nebo vzor?
Na ČSPL jsem slyšela českou státní hymnu v karvinském drese, strašně bych si ji přála slyšet v reprezentačním drese. Mým házenkářským vzorem jsou bratři Jonáš a Vojta Patzelovi. Líbí se mi styl jejich hry a také jejich výskok, díky kterému mimo jiné i já střílím dost branek.