Hvězdou týdne jsme tentokrát vyhlásili dvanáctiletého Víta Kumu z Ostravy, který dal během dvou zápasů mladších žáků dvanáct branek. Dříve přitom zkoušel i karate a fotbal.
O víkendu jste porazili Nový Jičín (29:10) a prohráli s Kopřivnicí (22:33). Jaké to byly zápasy?
Myslím si, že jako tým jsme hráli dobře. Chceme vyhrávat, jsme sehraná parta, pomáháme si. Chyby sice nemáme rádi, ale bez nich bychom se nic nenaučili. Důležité je, že hrajeme, získáváme nové zkušenosti a hlavně, že nás to baví.
Co vám chybělo na Kopřivnici?
My jsme dobří, Kopřivnice hold lepší. Teda zatím.
Máte po sezoně. Jaká byla? Jste spokojení, nebo jste chtěli být výš?
Do týmu přišlo pár nových hráčů, včetně mě. Sezona pro mě byla zajímavější. Seznamoval jsem se s kluky i trenéry, samotná hra je taky v každém týmu jiná. Kluci mě hned přijali, rychle jsem si zvyknul. Sezonu jsme odehráli, sice pro nás mohla být lepší, ale to nás táhne dopředu a nutí nás být lepšími. Jsem rád, že mám svůj tým a patřím do klubu TJ Sokol Ostrava.
Co vás čeká teď? Chystáte se na nějaké turnaje?
Blíží se Polanka Cup, to znamená tři dny zápasů. Pořádně si zahrajeme a budeme se snažit prodat všechno, co v sobě máme. Snad se nám to vyplatí.
Za víkend jste dal celkem 12 branek. Byl to nejlepší výkon v sezoně?
Já jsem rád za každý gól. Když ho dám ještě navíc já sám, tak je to úplně super. Ale za každým gólem stojí vždycky celý tým.
Máte nějaký házenkářský sen?
Hrát v české reprezentaci proti dobrým týmům.
Příští sezonu už budete hrát za starší žáky?
Ano, pár nás tam z týmu přestoupí, už za sebou máme pár tréninků se staršími kluky, známe se, takže by to mohl být plynulý přechod do rychlejší, útočnější, přesnější a tím i zábavnější hry. Já osobně se těším, doufám, že do týmu zapadnu a budu přínosem ke společným úspěchům.
Jak dlouho házenou hrajete? Co vás k ní přivedlo?
Házenou hraju pátým rokem. Vždy jsem byl sportovní typ, mamča mě v tom podporovala, takže už ve čtyřech letech jsem začal s karate. Pak mě zlákali na fotbal a od druhé třídy jsem si k fotbalu přidal i házenou. Nejprve ve školním klubu, a protože mi to šlo, tak mě přijali do týmu v Hrabůvce. Časově už to pak bylo spolu s fotbalem náročnější, proto jsem se rozhodl pro házenou.