Mladší dorostenky Poruby prožily parádní sezony. Nejprve ovládly Prague Handball Cup a nyní slaví republikové stříbro, na které klub ve stejné kategorii dosáhl před sedmi lety. Po vyrovnání historického maxima jsme si popovídali s trenérkou Alenou Humlovou.
Sezonu jste ukončily na druhém místě. Kdyby vám to řekli před sezonou, braly byste to?
Popravdě ano, kdo mě zná, tak ví, že já se snažím vždy vytěžit maximum. Kdybychom letošní sezonu neměly medaili, byla bych zklamaná.
Je druhé místo úspěch, nebo jste chtěly vyhrát?
Kdo by nechtěl vyhrát? Ale být druhý v republice je určitě úspěch.
Na Slavii jste ztratily jen tři body. V čem byla lepší?
S velkou pokorou musím přiznat, že v tom zápase u nás doma, kdy jsme s nimi prohrály, byly lepší. Vyšlo jim úplně všechno a nám bohužel nic. Chybělo nám také pomyslné štěstí, kdy jsme nastřelily devět tyček, prostě špatný den. Ve finále Prague Handball Cupu jsme jim porážku vrátily a porazily je, ale na to se historie neptá. V lize byly v tu chvíli lepší a šťastnější.
V čem byla největší síla vašeho týmu?
Znám ty holky už od žaček, kdy jsem je trénovala. Jejich největší síla je v tom, že přijaly za své naši misi a tvrdě pracovaly jak v hale, tak v posilovně. Když jim dám volno, posílají mi smutné smajlíky, že není trénink. A když nezačneme přesně na čas a máme minutu zpoždění, protože si dovolím třeba vtipkovat, ozve se: paní trenérko, začal trénink, jdeme na to. Na konci sezony už mi lehce docházela šťáva, jako asi každému trenérovi po dlouhé sezoně u dvou družstev, ale ony mě nenechaly vydechnout, prý takhle by to teda nešlo, makáme… Navíc se naprosto radikálně změnil přístup v silově-kondiční přípravě, kdy se pod vedením ještě aktivní interligové hráčky Marušky Šmidákové posouvají hlavně po silové stránce někam úplně jinam.
Naopak, bylo něco, kde vás ještě tlačila bota?
Malinko bojujeme s úzkým kádrem, kdy i díky covidu není tak úplně vyvinutý konkurenční tlak na všechny posty. Vhodně jsme na tuto sezonu posílily o tři holky, na hostování přišly hráčky z Karviné, Bohumína a Nového Jičína, bez nich by se nám také dýchalo daleko hůř.
Vyhrály jste Prague Handball Cup, teď máte stříbro. Jakého úspěchu si vážíte víc?
Určitě druhého místa v lize. Turnaj je přece jenom turnaj, kde jde hlavně o štěstí na skupinu a podobně. My si chtěly zahrát hlavně se zahraničními týmy a konfrontovat se s Evropou. To se povedlo a myslím si, že tady nás to posunulo hlavně mentálně, dávaly jsme holkám trochu zabrat.
Co vás teď ještě čeká?
V červnu čekají některé holky reprezentační povinnosti a na začátku července jedeme na týden k moři na mezinárodní turnaj do slovinského Koperu.