Sedmnáctiletá Adéla Kozubková je hráčkou ostravské Poruby. Ze hry ji však na řadu měsíců vyřadilo zranění, a tak začala taky pískat zápasy.
Kdy jste se k pískání dostala?
Před rokem, tedy v lednu 2022, jsem absolvovala kurz pro rozhodčí pod vedením Tomáše Petrušky, Michala Vaculy a Jana Zezulčíka. Ale na hřiště jako rozhodčí jsem se poprvé dostala až v létě na Polanka Cupu, předtím jsem bohužel nemohla nastoupit ještě ze zdravotních důvodů.
Co vás k pískání přivedlo?
Chtěla jsem si udržet s házenou blízký kontakt. Jelikož jsem už po dvou operacích kolena, na hřiště se zatím stále nevracím. Takže cesta rozhodčího mi přišla přívětivá a rozumná.
Jaké soutěže pískáte? Pískáte jen holky, nebo i kluky?
Pískám zatím mladší žactvo, ale rozhodne bych se chtěla časem posunout a pískat i starším kategoriím. Pískám holkám i klukům, záleží na nominaci svazem.
Co je zatím vaším největším maximem?
Zatím moc velkých úspěchů v pískání nemám, ale to přijde. Postupně se snažím získávat zkušenosti, mám nabídky pískat na PHC a Polanka Cupu. Musím to ale skloubit s hraním.
Kam až byste to v pískání chtěla dotáhnout?
V lednu jsem absolvovala kurz plážových rozhodčích v Praze a poté odpískala i Prague Open Beach Handball turnaj mládežnickým a dorosteneckým kategoriím. Takže momentálně se budu pokoušet postupně zlepšovat své schopnosti a zkušenosti v obou typech, pokusím se navštívit nějaké semináře a uvidím, kam se až dopracuji.
Čím byste motivovala další rozhodčí, kteří váhají, jestli si pískání vyzkoušet?
Určitě to je jiný pohled na hru. Získání nových kontaktů a seznámení se s dalšími skvělými lidmi.
Dostala jste se během zápasu do nějaké složité situace? Třeba do nějakého konfliktu s hráči či rodiči?
V kategoriích žactva, které zatím pískám, jsou příjemné týmy a s nimi i fanoušci. S trenéry si vše vysvětlíme a rozhodně na mě není vyvíjen velký nátlak z hlediště ani z celého dění hřiště, za což jsem rada.
Co je pro vás na pískání nejtěžší? A co vás na něm nejvíc baví?
Občas mi trvá, než si v hlavě přehodnotím celou situaci. Je to těžké, protože se musíte velmi rychle a správně rozhodnout. Každopádně mě baví sledovat malé děti, jak se učí novým věcem, jakou mají radost ze hry. Mě samotnou baví se vzdělávat dalším směrem v házené. Baví mě přijímat nové výzvy a posouvat se výše a výše, jak v pískání, tak i ve hře.
Kromě toho hrajete házenou za Porubu…
Momentálně už je to bohužel více než rok a půl, co jsem po zranění s kolenem. Začínám už ale opět trénovat a doufám, že bych se v polovině druhé části sezony mohla na hřišti v zápase ještě objevit.
Máte nějaký házenkářský sen?
Před mým zraněním jsem sny měla. Teď, po vynucené pauze, je pro mě nejdůležitější zdraví a od toho se vše bude odvíjet.
Co by vás do budoucna lákalo víc? Kariéra rozhodčí nebo házenkářky?
Vždy to byla kariéra házenkářky, rozhodcovský kurz jsem si udělala v době mého zranění, kdy jsem chtěla být stále v kontaktu s házenou. Nicméně pískání mě baví víc a víc a uvidíme v budoucnu, jak se mi bude dařit.
Máte kromě házené čas i na další koníčky?
Další koníčky se mi s mým časovým rozvrhem bohužel už nenabízí. Jsem ráda, že stíhám po škole tréninky a o víkendu pískat.