Kdo by neznal legendárního trenéra Petra Koutného? Rukama mu prošla řada házenkářů a házenkářek, kteří na něj o víkendu zavzpomínají na velkém turnaji. Společně mu popřejí k 70. narozeninám, které oslaví v pátek 27. května. Více nám prozradil Pavel Rekšák.
Prozraďte nám, kde myšlenka celého turnaje vznikla?
Začalo to tím, že mi zavolal můj kamarád, bývalý spoluhráč a dneska trenér mladších žáků Hlučína Zdeněk Broukal, že bude v dubnu slavit 50. narozeniny, a že by strašně rád viděl všechny kluky a hráče, co kdy s nimi hrál. Sice jsme po celé republice, ale začala se rodit myšlenka našeho setkání, tedy všech hráčů ročníků 1970 – 1972, co jsme spolu hráli za TJ Hutní montáže Ostrava. A tady jsme se domluvili, že si zahrajeme proti klukům, co hráli za Švermu (Důl J.Šverma).
A co trenéři?
No nás trénoval Petr Koutný a Švermu trénoval Josef Pavlík (teď působí trenérsky v Paskově). Samozřejmě oba měli velký zájem.
Jak to pak celé proběhlo?
Domluvili jsme se, Zdeněk má známého v Pustějově na místní sportovní hale. Vše klaplo, opravdu byl obrovský zájem, přijeli úplně všichni, hráči každý moc chtěl. Nedorazil jediný, kvůli nemoci. Jinak to byl opravdový zážitek, vidět se po letech, znovu si zahrát a pak pokecat. Akce byla na celý víkend, sobota se hrálo a v neděli dopoledne jsme se rozcházeli. Rozhodčí jsme měli, naši kamarádi a přátelé, co pískají Zbyňa Horalík + Boža Tvarůžek. K téhle akci nebylo co vyčíst. Nechali jsme si udělat dresy s nápisem BROUK 50 (Zdenek Broukal 50 let).
A pak jste začali plánovat dál?
Tím, jak tato akce byla povedená, jak jsme byli nadšení, tak jsme hledali důvod, co udělat a kdy to udělat, abychom se znovu sešli a znovu si zahráli. A našli jsme ho – je to náš zbožňovaný, vynikající člověk a trenér Petr Koutný, který letos slaví 70 let. Dohoda zněla, že to bude turnaj a budou tam všichni, které trénoval. A to tedy je lidí!
Kývli na to všichni?
Nakonec se musel udělat nějaký kompromis a trošku dát pravidla a upravit věkové hranice družstev tak, abychom my nejstarší vůbec byli schopni tento turnaj odehrát. Hlavní organizátor je opět Zdeněk Broukal, akce znovu bude na hale v Pustějově. Zájem byl obrovský, jak už lidí, co chtějí hrát, tak jen těch, co se chtějí dívat, ale hlavně jde o setkání nás všech. Po loňsku jsme si taky dali jedno motto. Je to takový vzkaz pro ty, co trénujeme, a pak pro naše vlastní děti, co jdou v naších stopách. Když to ještě dokážeme my, tak vy makejte, abyste tu naši házenou vydrželi hrát tak dlouho, jako my, aby vás to bavilo tak dlouho a tak moc, jako nás. Hlavně trénujte a makejte, když v našem věku to ještě jde, tak v tom vašem to musí být hračka.
Plánujete i nějaký doprovodný program?
To ne, je to oslava narozenin trenéra Koutného, oslava házené. Velmi rádi se všichni uvidíme a pobavíme, zavzpomínáme. V sobotu od rána je na programu turnaj a pak už jen volná zábava až do neděle.
O co se bude hrát?
Není vůbec důležité, kdo vyhraje, už teď jsme vyhráli všichni, co se dostavíme a co se postavíme na hřiště. Přiznám se, že když jsem viděl jen naši přípravu, tak kluci vůbec nic ze svého umění nezapomněli. A vím moc dobře, že tréninky ostatních družstev probíhají už od ledna a opravdu výkonnost stojí u všech za to. Jak znám Zdenka Broukala, tak určitě nějaké ceny budou, na to on je fantastický a určitě už něco připravil. Jen dodám, že bude turnaj a pak exhibice buď vybraných top hráčů, nebo prostě toho, kdo ještě bude chtít. Tak, abychom udělali dvě družstva, a ještě si zahráli v promíchaných sestavách. No prostě ti nej, ale to jsme vlastně úplně všichni, co tam budeme.
Kdo se tedy na turnaji představí?
Bude hrát pět družstev, tři mužské a dva ženské. Budou tam samozřejmě všichni, co házenou hráli, ať už pod vedením trenéra Koutného, nebo prostě pod někým jiným. Nerad bych na někoho zapomněl, tak opravdu jen namátkou: Zdeněk Broukal, já, Alena Humlová, Jarda a David Kalousové, Eva Dorazilová, Petra Zeleňaková, Míša a Tomáš Bártovi a další. Věřím, že přijdou všichni a ať už budou hrát, nebo se jen dívat, bude tam opravdu velmi moc lidí. Když budu hovořit pouze za naše družstvo, tak jsme taky měli přípravu, a to ve formě dvou přátelských utkání s mými ženami Karviné a kluky ze Sokolu Ostrava. Každé družstvo bude mít opět své dresy, tentokrát s názvem KUŤAS 70.
Co se vám vůbec vybaví, když se řekne Petr Koutný?
Já na něj mám takové množství vzpomínek, jak už z doby, kdy mě trénoval, tak i pak, kdy mi pomáhal v začátcích mé trenérské kariéry. To bychom se mohli bavit do rána. Každý z nás na něj máme hromadu vzpomínek. Někdy úsměvné, jindy vážné, někdy rady, jindy srandy, ale je toho strašně moc. Trenéra jsem poznal v házené, kdy si mě vytáhnul a ostaršil ze starších žáků do mladšího dorostu v TJ Hutní Montáže. Někdy mě štval ba přímo na sr..! Ale vždy nás dovedl k maximu výkonu, pomohl nám růst, dával rady a ničil nás fyzicky. To nemyslím ve zlém, ani nijak hanlivě, ale jeho věta dej si deset, tu si pamatuje úplně každý. Tréninky měl vždy perfektní a fyzicky velmi náročné, ale přesto jsme nikdo z nás neskončili, ba naopak, nikdy jsme na něj nezapomněli. S trenérem jsem se rozešel v roce 1989, kdy jsem narukoval na vojnu. Bohužel v té době po revoluci v házené končily TJ Hutní Montáže a hlavně v kategorii chlapci – muži, zůstaly jen ženské složky a vše pomalu přebíral Sokol Poruba. Já jsme se s ním znovu setkal někdy okolo roku 2000 – 2002, kdy jsem začal trénovat v Hrabůvce a coby jeho asistent v Sokolu Poruba, kde jsem pak dlouho zůstal i coby trenér. Bohužel po nějaké době trenér Koutný ze Sokolu Poruba a z házené úplně odešel, aby trénoval florbal. V tom byl hodně úspěšný a slovenské muže dovedl dokonce na mistrovství světa. Poté se zase vrátil k házené, spíše už ale jako konzultant a rádce. Zhruba před třemi lety prodělal velmi vážnou nemoc, o které nechce moc hovořit, neboť to je velmi tvrdý chlap nejen k okolí, ale hlavně k sobě. Nemoc však naštěstí porazil a my se teď těšíme na jeho oslavu. No a nesmím zapomenout ani na jeho dva syny.