Ve sportu se nejčastěji mluví o těch, kteří jsou vidět. Tedy o střelcích, kanonýrech. V házené jsou však stejně důležití i brankáři, kteří si zaslouží velkou pozornost.
Rozhodli jsme se, že mladým a talentovaným brankářům i brankářkám dáme více prostoru i na našem webu. Jako prvního jsme vyzpovídali třináctiletého Vladimír Bušina z Nového Jičína.
Kdy jste se poprvé postavil do brány? Do pole vás to nelákalo?
Začínal jsem před dvěma lety na postu pivota, to mě taky bavilo. Do bány jsem se postavil až ve starších žácích. Navrhnul mi to trenér Marek Jaroň, abych si vyzkoušel, jaké to je.
Co vás na chytání nejvíc baví? A co je na tom nejtěžší?
Od mala jsem rád hrával míčové hry. Chytání míče jsem se nikdy nebál. Na prvním stupni jsem ve škole hrál vybíjenou, a to mě asi nasměrovalo k házené. Nejtěžší je asi vychytávat sedmičky a spojky.
Pamatujete na nějaký nejlepší zápas? A co nejhorší?
Nejlepší zápas byl teď v prosinci, proti Klimkovicím, který jsme vyhráli 30:6. Zato nejtěžší zápasy jsou proti Kopřivnici, mají dobré spojky.
Máte nějaký brankářský vzor?
Jako vzor bych označil Tomáše Mrkvu.
Jaký je váš házenkářský sen?
Prosadit se v české lize a třeba se dostat i do zahraničí.
Co děláte pro to, abyste se v házené dostal co nejdál?
Házené věnuji hodně času. Nevynechám žádný trénink, ani zápas.
Máte v bráně nějaký zvyk nebo rituál?
Ne, tak to nemám.